8-3. Od ega k vědomí / Udržitelná společnost Prout vesnice Druhé vydání

 

○Ego

Ego, které je „já“, je myšlení a mysl. Ego nemůže dosáhnout bezmyšlenkovitosti.

Abychom se neřídili myšlenkami, je třeba poznat ego.

Existují dva typy myšlenek. Jedny jsou nevědomé a spontánně se objevují. Druhé jsou záměrné myšlenky, které vznikají z plánování nebo úmyslu. První typ vychází z úzkosti, hněvu, lítosti, komplexu méněcennosti, touhy a dalších emocí, které pramení z minulých vzpomínek nebo budoucích předpovědí. Některé z těchto myšlenek rychle zmizí, jiné však mohou silně zaplnit mysl a zůstat tam. Druhý typ myšlenek používáme, když je to potřeba.

Většina myšlenek je opakováním vzpomínek z minulosti.

To, že se narodíme jako lidé, znamená, že každý z nás má ego. Nevnímavé myšlenky jsou vyvolány vzpomínkami na minulost. Po myšlenkách přicházejí činy a slova, která se stávají naší osobností a charakterem. Pokud máme v minulosti mnoho neúspěchů, vzniká silný komplex méněcennosti, ztrácíme důvěru v sebe a ztrácíme proaktivní postoj. Naopak, pokud máme v minulosti úspěchy, stáváme se pozitivními a proaktivními. Z tohoto důvodu lidé opakují stejné chování a stále se objevují stejné problémy.

„Já“ je ego, které neustále prochází tímto cyklem: minulost → nevědomé, spontánní myšlenky → emoce → činy a slova → charakter → životní zkušenosti → minulost. Tento cyklus života končí, když dosáhneme bezmyšlenkovitosti a když se stát vědomím a žít v něm stane naší zvyklostí.

Pokud se nás někdo zeptá: „Kdo jste?“, odpovíme: „Jmenuji se ◯◯◯◯, jsem Japonka, pracuji v obchodě, mám vysokoškolské vzdělání, mám trpělivost, jsem výbušná, často se směju, jsem pomalá, dříve jsem hrála tenis, mým koníčkem je turistika.“ Tyto odpovědi vycházejí z minulých vzpomínek a zkušeností a vysvětlují naše ego. Toto není naše pravé já, to jsou pouze myšlenky, a to není vědomí, které je základní podstatou člověka.

Ego je myšlenka, je to mysl, je to touha, s velkým projevem „já“, je to zaměření na sebe, zlovolné, lepivé, houževnaté, neústupné, pomstychtivé, nenávidící, autoritářské, egocentrické, ošklivé, vulgární, arogantní, tvrdohlavé, záludné, bezostyšné, lhářské, nezodpovědné, utíkající a skrývající se, nenasytné, chamtivé, pyšné, kradoucí od druhých, kalkulující s výhodami a ztrátami, nerozdělující, nespravedlivé, neupřímné, domýšlivé, s pocitem nadřazenosti, s tendencí k paranoia, závislé, očekávající, zklamané, temné, nešťastné, trpící, černé, podezřívavé, zlé, kruté, agresivní, zastrašující, vyhrožující, vnucující, násilné, hrubé, zlé, tyranské, s náladovými výkyvy, hlučné, neklidné, nesnášející nudu, nestabilní, roztroušené, špinavé, zmatené, chaotické, bez řádu, vylučující, odmítající, polarizované, frakcionistické, diskriminační, omezující, malicherné, s pocitem méněcennosti, plaché, ponižující, předvádějící se, s vysokým egem, nesnášející porážku, toužící po pozornosti, stydlivé, s potřebou uznání, snažící se vypadat větší než je, bojící se, slabé, ubohé, osamělé, smutné, zoufalé, zklamané, bez lásky, požitkářské, závislé, křehké, snadno zranitelné, zahrnující všechny negativní aspekty.

Lidé mají v základu lásku, která je vědomím, ale egoová mračna zakrývají její povrch. Jak se egoová mračna ztenčují, lidé mají více projevů lásky v jednání.

Lidé, kteří jsou silně spoutáni egem, mají horší povahu. Lidé, kteří jsou méně spoutáni egem, mají lepší povahu.

Pokud člověk neví o vědomí a egou, problémy a utrpení budou neustále vznikat.

Když si člověk uvědomí, že trpí neustálými myšlenkami, které se objevují nevědomě, může se distancovat od ega.

Čím silnější je spoutání egem, tím více a silněji se projevuje utrpení v životě.

Když je člověk spoután egem, přibývá hloupých činů. Když se člověk chová hloupě, je to tehdy, když myslí jen na sebe. I člověk, který je dobrý v učení, může jednat hloupě, a naopak, i člověk, který není dobrý v učení, může být čestný a správný.

Lidé, kteří jednají ze žádaní, nakonec se zničí.

Budují a ničí to, co touží.

Když má člověk vysokou hrdost, přijde čas, kdy mu bude zlomena. I hrdost je ego. V životě je tak nějak určeno, že někdy bude člověk zažívat hanbu.

Lidé, kteří mají silné touhy, zažívají velkou bolest a díky tomu si uvědomí špatné návyky. Lidé, kteří mají menší touhy, si toho všimnou při menších bolestech.

Lidé trpí kvůli egou. Ale toto utrpení je podnětem pro růst hlubší lidské povahy.

Když má člověk ego, zažívá hluboký smutek, ale to pomáhá pěstovat soucit k druhým.

S egoem přichází i zklamání a beznaděj. Když je člověk v beznaději, před očima se mu otevře brána smrti a každý den je vystaven volbě, zda zemřít, nebo vydržet.

Existují chvíle, kdy v beznaději člověk vidí určité věci. Například šedé mraky, které se táhnou do nekonečna, stát na okraji útesu, ponořený do jedovatého bahna, nebo jak padá do hluboké díry úplně sám. V té chvíli se může zdát, že to nikdy neskončí.

Když je člověk v beznaději, není mnoho přátel, s kterými by mohl o tom mluvit. Bezradnost může pochopit jen ten, kdo ji zažil. Když je člověk skutečně ve velkém utrpení, obvykle o tom nemluví.

Když jde vše dobře, získáváme sebevědomí a máme pocit, že dokážeme cokoli. I rady, které dáváme druhým, jsou pozitivní. Když však tato vlna přestane, ego snadno ztratí sebevědomí. Činy, které závisí na sebevědomí, jsou křehké. Klidná mysl, která není závislá na sebevědomí, pochází z bezmyšlenkovitosti.

Vše, co se v životě děje, je neutrální – ani dobré, ani špatné. Je to myšlení, které tomu dává význam, a rozhoduje o tom naše vzpomínky z minulosti.

Ego rozděluje nepřátele a přátele, ale vědomí takové rozdělení nemá.

Když jsme v přítomném vědomí, nejsou myšlenky, takže není ani pozitivní, ani negativní. I chování, které vypadá pozitivně, může mít za sebou strach nebo úzkost. Když jednáme jako vědomí bytosti, strach ani úzkost nejsou přítomny.

Ego se zaměřuje pouze na vnější svět a často si všímá chování druhých lidí. Ale nevšímá si svého vlastního vnitřního světa. Proto, i když se něco pokazí, považuje to za vinu ostatních. Tím pádem není žádný prostor pro učení a růst. Bezmyšlenkovitost znamená zaměřit se na vnitřní svět. Lidé, kteří jsou méně uvězněni v egu, se zamýšlejí nad tím, jestli problém není na jejich straně. Tím, že si sebe více všímají, reflektují, učí se a rostou.

Odpor je jednou z reakcí ega.

Pokud se člověk snaží změnit charakter druhého, ten to vycítí. Ego druhé osoby začne vzdorovat a stává se tvrdohlavým, protože se nechce nechat porazit.

Když je někdo uvězněn v egu, stává se egocentrickým. I když způsobí nějaký problém a někdo ho na to upozorní, považuje se za oběť a nechce uznat svou vinu. Proto nemá smysl bojovat proti egu druhého člověka, ego se jednoduše snaží uniknout.

Ego je soutěživé a nechce nikdy uznat porážku. Za každou cenu se snaží vyhrát.

Ego je schopné páchat i to, co je všeobecně považováno za kruté a hrozné. A ti, kdo mají silné ego, to dokážou i ospravedlnit.

Pro ego je spravedlnost nepodstatná. Důležité je pouze vyhrát a získat.

Lidé s silným egem mají silné sebevyjádření, a i když se s nimi snažíte diskutovat, diskuse nemá smysl. Jejich pohled je jednostranný, vidí sebe jako oběť a druhého jako viníka, což jim brání v objektivním a spravedlivém pohledu.

Vědomí působí na člověka a svět prostřednictvím intuice a událostí. Jeho působení je harmonické. V rámci tohoto vědomí, bez vědomí jeho působení, ego touží po malých ziscích. Tyto malé touhy, ačkoli se snaží postavit proti nekonečně rozsáhlému vědomí, nikdy nebudou mít sílu je porazit.

Velikost lidského charakteru závisí na tom, jak moc je člověk schopen zbavit se ega a dosáhnout bezmyšlenkovitosti, a jak velkou má lásku k ostatním. Malý charakter znamená, že člověk vylučuje ostatní a dává přednost „já“, což je síla ega.

Pokud se na někoho rozzlobíme na základě jeho názoru, je to obranný instinkt ega, které se cítí zraněné a chce se chránit. Někdy je to považováno za projev malého charakteru. Když se člověk stane emocionálním, může si uvědomit své ego a vidět, na čem je závislý. Když je člověk ve stavu vědomí, nezajímá ho kritika a nereaguje na ni.

Zranění „já“ je to, čeho se ego bojí.

Když je člověk uvězněn v egu, myslí si, že přijetí rady od druhých je porážka. Jakmile ego slábne, začíná si vážit rad a považuje je za cenné.

Pokud člověk vyrůstá v prostředí, kde jde o vítězství a porážku, například ve sportu, zůstane tento zvyk souviset s vítězstvím a porážkou i v dospělosti. I při malých rozhovorech se snaží být lepší než druhý. To činí vztahy obtížnými a únavnými. A ten člověk si této tendence není vědom.

Ego vždy vytváří nějaký cíl pro útok. Člověk se cítí nadřazený, když se srovnává s ostatními, a očekává, že druhý člověk selže. V práci i ve škole.

Když ego vidí něco většího než sebe nebo mnoho věcí, cítí se méněcenné. Naopak, když vidí něco menšího než sebe nebo méně věcí, cítí se nadřazené.

Pokud člověk rozumí egou a dokáže uklidnit svou mysl, dokáže si lépe všimnout ega druhých.

Čím víc člověk chápe ego, tím více rozumí důvodům chování druhých lidí.

Lidé, kteří jsou silně svázáni svým egem, mají podobné vzory chování jako ti, kteří mají slabší ego, nebo jako ti, kteří jsou v stavu vědomí. Vzory chování lidí, jejichž ego je na podobné úrovni, se vzájemně shodují, a tak si vytvářejí příjemné vztahy a shromažďují se jako přátelé. Nicméně, čím silnější ego, tím více dojde ke konfliktům, a čím slabší ego, tím méně konfliktů.

Lidé se silným egem bývají neupřímní. Neupřímní lidé, bez ohledu na to, jak krásná slova používají, nakonec prozradí své skutečné pocity svými činy. To, co říkají, a to, co dělají, se rozcházejí.

Ego často zvětší i běžné události a podá je druhým trochu přikrášlené.

Myšlení neustále hodnotí věci podle jejich výhodnosti, hierarchie nebo morálky. U dětí je tato tendence slabší, ale s věkem se zvyšuje.

Ego mění chování v závislosti na tom, s kým člověk interaguje. Čím silnější ego, tím více tendence vidět vztahy jako hierarchické. K lidem, kteří jsou výše postavení, se chováme zdvořileji a zvyšujeme tón hlasu, zatímco k lidem nižšího postavení se chováme povýšeně a mluvíme hlasem, který je hlubší. Lidé se stejným typem chování se cítí v takovém prostředí dobře a často se sdružují. Když je takový člověk lídrem, ostatní lidé tohoto typu se k němu přidají. A celkové prostředí organizace pak odráží tento typ chování.

Když je člověk se silným egem vůdcem, chová se k podřízeným nátlakově, a podřízení nemohou vyjádřit svůj názor a musí poslušně následovat. Ti podřízení pak také vykonávají autoritu na nižších úrovních, a ti, kteří jsou pod nimi, se cítí nuceni je následovat. Tento cyklus se opakuje. Stejně jako štěstí a utrpení jsou dvě stránky téže mince, i sadismus a masochismus jsou spojené s povahou ega.

Ego podřízeného je oslabeno strachem z toho, že bude pokárán nadřízeným, a proto se stáhne a není schopen vyjádřit svůj názor. Nadřízený, který to vidí, se rozčílí a kritizuje podřízeného, požadujíc změnu. Avšak ego nadřízeného je také oslabeno strachem z toho, že bude pokárán nadřízeným, a není schopen jasně vyjádřit svůj názor. Podřízený, který to vidí, si myslí: „Ty jsi přece stejný jako já.“ Ego vždy hledí ven, do vnějšího světa, a těžko si všimne vnitřních rozporů. Toto se děje i ve společenských organizacích.

Ego je slabé vůči autoritám a silným, mocným osobám. Před těmi, kteří jsou silnější a s nimiž si nemůže poradit, se stáhne a stane se jejich „ano-sdělovačem“. Naopak, ego má tendenci vidět vůdce, kteří jsou jen laskaví, jako snadno ovladatelné a podceňuje je. K tomu, aby mohl vůdce udržet vztah s lidmi se silným egem, je třeba nejen upřímnosti, ale i skutečných schopností.

Pokud zaměstnanci slepě poslouchají vůdce a mají strach z vůdce, budou tendenci jednat stejně, když vůdce zachází s jinými lidmi nezdvořile. Naopak, pokud vůdce zachází s někým s respektem, zaměstnanci mají tendenci následovat tento vzor. Tato podřízenost je výsledkem nejistoty, strachu a sebezáchovy, což je vše spojeno s egem. Lidé, jejichž ego není silně vázáno, budou s každým zacházet s láskou, bez ohledu na to, jak se vůdce zachová k ostatním, protože nejsou svázáni strachem.

Slabé chování a neschopnost se prosadit neznamenají, že ego je slabé. Za těmito chováními se skrývá nejistota, touha nebýt nenáviděn, sebezáchova, tvrdohlavost a další faktory. Pokud je člověk bezmyšlenkovitý, jeho chování je přirozené a není jím pohlceno.

Ego závistí, pokud je někdo, kdo uspěl, v jeho dosahu, a obdivuje, pokud je mimo jeho dosah.

Ego se pokusí překazit, když někdo získává něco výhodného přímo před jeho očima.

Když dosáhnete určitého úspěchu, vždy se najde někdo, kdo vám bude závidět. Ve společnosti, která nedokáže překonat ego touhy po více, každý pociťuje nedostatek. Proto pro ty, kteří nedělají to, co je baví, nebo kteří se jim nedaří, mohou být příběhy těch, kteří dělají to, co je baví, oslnivé a mohou působit jako chvástání.

Ego přemýšlí o zisku a ztrátách, a tak se před ostatními usmívá a mluví, ale jakmile ten člověk odejde, začne ho pomlouvat. Pokud to nevíte, můžete se stát nedůvěřiví k lidem, ale ego má takové chování za normální, takže je lepší to neřešit.

Lidé se hádají kvůli egům.

Lidé, kteří nenávidí lidi, nenávidí ne samotné lidi, ale jejich „já“, jejich chování a projevy ega. Proto mají rádi děti nebo zvířata. Tyto bytosti nemají negativní úmysly, protože jejich myšlení není vyvinuté. I mezi lidmi existují takoví, kteří mají myšlení rozvinuté, ale ego je slabé.

Plachost je také ego. Když nevíte, o čem s někým mluvit, nebo když se obáváte, co si o vás pomyslí, vše to jsou myšlenky. Pokud se dostanete do stavu bezmyšlenkovitosti, tyto myšlenky nevyvstanou a budete se chovat normálně, bez toho, abyste se stali příliš proaktivní nebo příliš pasivní. Jednoduše budete mluvit nebo mlčet.

Neschopnost vydržet ticho při přerušení konverzace je způsobena úzkostí a myšlenkami. Když jste bezmyšlenkovití, nemáte tyto starosti.

Pokud je někdo silně postižen pocitem méněcennosti, může z tohoto odporu vzniknout touha ukázat se jako silný, chtít být mocný nebo chtít být považován za významného. To může vést k vytváření něčeho, například zahájení podnikání, usilování o moc nebo titul, nebo usilování o viditelnost a lesk.

Lidé, kteří mají silný pocit méněcennosti nebo závisti, někdy v běžné konverzaci cíleně dávají ostatním pocit hanby nebo upozorňují na to, co si ostatní dělají starosti. Tak se cítí, že jsou v nějaké výhodné pozici. I když mohou mít pocit, že zvítězili, v dlouhodobém horizontu to vede k tomu, že je lidé nemají rádi. Pokud mají špatnou povahu, je těžké udržet dobré mezilidské vztahy, a bez ohledu na to, kam se dostanou, vytvářejí se stejné typy vztahů.

Ego se soustředí na to, co se mu na sobě nelíbí, a hledá stejné věci u ostatních. Porovnávají se a tímto způsobem se uklidňují nebo naopak zneklidňují, nebo se mohou těšit z pocitu nadřazenosti. Ať už jde o tělo, majetek, schopnosti, atd. Ego se cítí nejisté v neúplném „já“. Bezmyšlenkovitost nezná tento koncept neúplného „já“, a proto v ní není žádná úzkost.

Pokud upozorníte někoho na jeho egoismus, jako je závist nebo méněcennost, může to vést k tomu, že si toho osoba uvědomí a začne se zlepšovat, ale může to také vést k zášti. Záleží to na vztahu a situaci.

Když je ego silné, je zde více nenávisti a hněvu, zejména když se člověk cítí, že byl poškodil.

Pokud čelíte intenzivnímu hněvu nebo strachu, může se to projevit v oblasti břicha nebo jiných reakcích. Může to být například bolest žaludku způsobená stresem. V takovém případě není snadné okamžitě se uklidnit, i když se dostanete do stavu bezmyšlenkovitosti, a je zapotřebí soustředění a trpělivosti. Důležité je soustředit se na samotné ego, které prožívá hněv, což je efektivní cesta k opuštění hněvu. Pokud hněv trvá dlouhou dobu, může vést k nemocem.

Ego šíří drby a pomluvy o druhých. Obvykle při tom trochu upraví příběh tak, aby vyhovoval jejich vlastnímu prospěchu, a mluví o druhých způsobem, který je poníží. Ti, kteří to poslouchají, mohou na základě těchto informací považovat celý příběh za pravdivý. Není to spravedlivé, pokud neposloucháte obě strany. Pokud je osoba, která je zdrojem drbů, člověk, který nemá silně uvězněné ego, obvykle pouze vysvětlí fakta, bez výmluv nebo kritik, a neúčastní se diskusí, které šíří pomluvy. Pro klidného a čistého člověka není pomlouvání a nízké chování vůbec volbou.

Lidé, kteří šíří pomluvy o druhých, jsou ovládáni egem. Chtějí se ukázat v lepším světle nebo doufají, že někdo jiný selže. Proto zkreslují pravdu. Lidé s menším egem nikdy nešíří pomluvy a neúčastní se takovýchto diskuzí.

Když někdo pomlouvá druhé, někteří posluchači mohou začít mít pocit, že o nich se také někde mluví špatně. To vede k tomu, že pomlouvači už nezískají upřímnost od ostatních, a lidé s dobrým charakterem si začnou držet odstup.

Když vás někdo kritizuje, můžete mít tendenci se bránit nebo omlouvat. V takových chvílích, pokud vydržíte a zůstanete ticho, stáváte se cvičenými v neovládání ega.

Ego má tendenci se rozhněvat, když se blíží odhalení jeho vlastních chyb. Je to odpor ega, které nechce uznat prohru.

Lidé, kteří neustále kritizují, nemají šanci na harmonické vztahy. Ať už v rodině nebo na pracovišti.

Lidé se stávají nezávislejšími, když se ego ztenčuje. Tímto způsobem se snižuje jejich závislost na ostatních. Ale protože každý má ego, stále máme nějakou míru závislosti, což vede k únavě z mezilidských vztahů. Proto je důležité zvážit, jaký vztah a jak často se s někým stýkat. Některé vztahy fungují lépe, pokud se vidíte jednou za několik měsíců. Některé fungují lépe, pokud se setkáváte každý den. I když se setkáváte každý den, může to fungovat dobře, pokud to trvá jen dvě hodiny, ale pokud to trvá osm hodin, může to vést k napětí. I s partnerem, když spolu trávíte několik dní, občas budete chtít být chvíli o samotě. Jak často se setkáváte, by mělo záviset na kompatibilitě s osobou, protože tímto způsobem lze minimalizovat problémy ve vztazích, a to platí i pro rodinu, partnery i přátele.

Být vědomý znamená stát se nezávislým. Závislost na druhých pochází také z myšlení. To je, když se cítíte osaměle a chcete být s někým, nebo stále hledáte pomoc u té samé osoby.

Vztahy s vysokou mírou závislosti se snadno zhoršují, a to jak v práci, tak v osobních vztazích.

Lidé si myslí, že si sami vybírají svůj život, ale ve skutečnosti opakovaně, bez vědomí, jednají na základě vlivu minulých vzpomínek. Ženy, které často zažívají nevěru, si vždy vybírají muže, u kterých je pravděpodobné, že budou nevěrní. Muži, kteří si půjčují peníze, se opakovaně dostávají do situací, kdy si musí půjčovat.

Existují společné rysy u lidí, kteří šikanují. To jsou lidé s velmi silným egem. Ti, kteří jsou tak silně ovládáni egem, často vykazují agresivní chování, jako je násilí. Protože vidí pouze sebe, mají nízkou schopnost empatie k bolesti druhých.

Čím silnější je ego, tím více má člověk sklony k oblíbenosti a neoblíbenosti. To může vést k vytváření konfliktů a rozdělování v organizacích.

Lidé s špatnou povahou si uvědomují, že mají špatnou povahu, ale často se nedokážou změnit. To je způsobeno tím, že si neuvědomují, jak jsou ovládáni svými nevědomými myšlenkami, které probíhají každý den.

Ego vykazuje extrémní chování, jako je ignorování nebo úplné přerušení vztahů, ale na druhé straně, pokud přijme někoho, je vůči němu věrné. Vědomí však není uvězněno ani v jednom z těchto extrémů a ukazuje stejnou lásku, bez ohledu na to, jaký postoj druhý člověk zaujme.

Náhlé myšlenky vedou k jednání. Pokud jsou tyto myšlenky násilné nebo urážlivé, mohou být pro toho, kdo je přijímá, bolestivé. Toto chování je také spuštěno minulými vzpomínkami. Pokud si to neuvědomíme, zranění druhých bude pokračovat. Silné rány na srdci mohou snadno ovládnout mysl a vést k negativnímu chování prostřednictvím náhlých myšlenek.